o mně
/ Co se jinam nevešlo
Kdybychom zašli na kafe (nebo na pivo), na co byste se mě zeptali?
Kde jsi doma?
Pocházím ze Severních Čech a nejvíc doma jsem na chalupě – ve 200 let starém podstávkovém domě v srdci Českého Švýcarska, kde žili už moji prarodiče.
Co teda vlastně děláš?
Za svůj profesní život jsem pracovala jako průvodkyně outdoorových zájezdů, travel manažerka, překladatelka, organizátorka eventů, učitelka angličtiny... Dlouho jsem bojovala s tím, kdo vlastně jsem, a že bych si měla vybrat jen jedno.
Jak ses k tomu všemu dostala?
Přišla jsem na to, že mě vždycky vedl ten samý vnitřní kompas: zvědavost. Dělám věci, které mě opravdu zajímají, které se točí kolem poznávání, učení a tvoření. A když se objeví neobvyklá příležitost, nebojím se říct: "Tak u toho chci být."
Co je tvůj největší splněný sen?
Pravděpodobně tři měsíce, které jsem strávila na lodi v Karibiku přes Workaway. Lodě a plachtění mě fascinovaly od dětství, takže probouzet se každý den na moři bylo něco neuvěřitelného. Můj kapitán byl instruktor potápění, takže jsem se naučila potápět, i základy toho, jak to chodí na plachetnici a na katamaránu. Nejkrásnějším zážitkem bylo potápění k vraku RMS Rhone, která ztroskotala v hurikánu v roce 1867 u břehů Britských panenských ostrovů. Můžete se mrknout na parádní video z našeho ponoru na YouTube.
Proč si pořád děláš nějaké kurzy?
Baví mě učit se, přicházet na to, jak věci fungují, a poznávat je do hloubky – a moct je uplatnit v praxi. Postupně jsem se tak stala certifikovanou instruktorkou skalního lezení, horskou průvodkyní, udělala si základní potápěčský kurz OWD a čerstvě i kapitánský průkaz na námořní plachetnici. Díky tomu můžu učit, profesionálně průvodcovat v horách a v přírodě a nebýt na lodi jenom jako pasažér.
Šla jsi někdy do něčeho, čeho ses bála?
Koupila jsem si letenky do Austrálie a rozhodla se tam cestovat čtyři měsíce sama. Bez nějakého konkrétního plánu, bez zajištěného bydlení. A s hodně silnou arachnofobií. Čím víc se odjezd blížil, tím míň jsem se těšila, a kamarádi nechápali proč. Nakonec jsem přes Workaway zakotvila na několika zajímavých místech podél východního pobřeží a pomáhala se vším možným. Bydlela jsem na ocelové lodi v suchém doku, v domě uprostřed tropického pralesa i ve starém penzionu v Blue Mountains. Našla jsem si tam přátele na celý život a nakonec přežila i všechnu tu australskou havěť. I když pár vtipných historek by se našlo.
Řekni mi nějakou zajímavou historku ze života
Máš nějakou zvláštní slabost?
Miluju všude po světě nahodile nacházet knihovničky a knihobudky, takže nedokážu žádnou minout, i kdybych se k ní měla vracet kilometry na prašné cestě americkým středozápadem (true story). Mockrát jsem tak objevila úplné poklady, nebo knížky, které si mě našly, právě když jsem je potřebovala – třeba ilustrovaná kniha o smrti, zrovna když nám doma umřel pes. No, a taky sbírám kameny, takže tahám pořád domů těžší a těžší zavazadla.
Jaký je tvůj nejoblíbenější cestovatelský zážitek?
Asi sólo jízda napříč australským vnitrozemím z Darwinu přes Uluru a Alice Springs až do Adelaide. Sedm dní a tisíce kilometrů nekonečnou prázdnou krajinou, kde je jen pár míst, u kterých stojí za to zastavit – takže někdy vyjde třeba jen jedno na celý den. Projet středem Austrálie byl můj sen (a jako spousta mých snů byl inspirovaný filmem, tentokrát Dobrodružstvím Priscilly, královny pouště), takže samotná cesta byla cílem. Těžko ji tak můžu někomu doporučit, protože právě ta nekonečná prázdnota a vzdálenost jsou tím zážitkem.
Od dětství miluju Spaceballs od Mela Brookse a to létající Winnebago mi nějak uvízlo v hlavě. Když jsem začala žít v Kanadě, hledala jsem dostupné bydlení, a takový obytňák jsem si opravdu koupila! Bylo z osmdesátých let a vypadalo hodně podobně.
Jestli neznáte Spaceballs, možná si vybavíte obytňák Waltera Whitea z Perníkového táty. Byl přesně takový – jen bez toho speciálního zařízení uvnitř.
Byl to můj dům na kolech celé čtyři roky, v horku i v zimě (i v mínus 40°C), pořád jsem ho nějak opravovala a před odjezdem z Kanady jsem s ním nakonec přejela přes Rockies k novému majiteli. Nejvíc mě mrzí, že jsem si ho nemohla teleportovat sem domů.
Proč se fotíš se všemi těmi zvířaty?
Protože často cestuju, těžko bych si pořizovala zvířátko doma, a tak si to vynahrazuju tím, že na cestách mazlím všechno, co se nechá. Pokud to někdy vypadá, že s někým flirtuju, nejspíš mě ve skutečnosti zajímá jeho pes. Medvědům, bizonům, losům a jelenům v říji ale odolávám, ať vypadají sebevíc přítulně.
